Ohlédnutí za Dnem otevřených dveří na Branickém náměstí

Dne 7. června 2018 proběhl u příležitosti Mezinárodního dne archivů již třetí Den otevřených dveří v budově na Branickém náměstí. Toto pracoviště je na rozdíl od objektů Na Struze a v Kanicích běžně veřejnosti nepřístupné, ukrývá však mnoho zajímavostí. Za zmínku stojí především třináct depozitářů, v nichž jsou uloženy archiválie z provenience bývalé Státní bezpečnosti, Zpravodajské správy Generálního štábu, Odboru vnitřní ochrany Správy nápravné výchovy aj., v přibližném rozsahu 4 000 běžných metrů. Ještě před deseti lety byly tyto archiválie součástí Archivu Ministerstva vnitra, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Ministerstva spravedlnosti nebo Ministerstva obrany.

Samotný pohled do depozitářů s pevnými či kompaktními regály by však pro veřejnost zajisté tak atraktivní nebyl. Proto se náš archiv již pátým rokem snaží v rámci Dnů otevřených dveří zaujmout potenciální badatele komentovanými prohlídkami několika stanovišť, přibližující různá témata moderních dějin. Poprvé byla v Braníku prezentována osmdesátá léta a tzv. underground doplněná pro návštěvníky kvízem s názvem „Co je to tady za hnusnou máničku?“, jak zněl slavný výrok Miroslava Donutila ve filmu Pelíšky. Loni jsme se zaměřili na padesátá léta a přiblížení osudů rozsáhlé odbojové skupiny, kterou StB sledovala („rozpracovávala“) v rámci tzv. akce Světlana. Letos jsme se inspirovali pražským jarem roku 1968, tzn. období od ledna do srpna 1968, zejména jsme se zaměřili na manifest 2 000 slov, publikovaný Ludvíkem Vaculíkem v Literárních listech přesně před padesáti lety, 27. června 1968.

Návštěvníci měli možnost zhlédnout kromě depozitáře ukázky archiválií ze zmíněné éry včetně dobových filmů, registrovat se na místě do webové aplikace eBadatelna.cz, rozebrat si Sborníky ABS či publikace ÚSTRu. Seznámili se také s evidenčním pracovištěm, tzv. lustracemi, s oddělením digitalizace a podívali se do dvou restaurátorských dílen.

Po loňské premiéře nechyběla ani letos dětská trasa, rovněž inspirovaná pražským jarem 1968. Malí badatelé dostali pracovní list i mapu budovy a sami hledali jednotlivá místa v archivu, kde na ně čekaly nelehké úkoly. Vyvolávali neviditelný inkoust, vyrobený našimi restaurátorkami, luštili složitou šifru, na čtečce tzv. mikrofiší, hledali slovo, které bylo součástí tajného hesla. Díky němu si na závěr v depozitáři mezi skutečnými archivními kartony mohli najít odměnu. Velký úspěch zaznamenal přechod státní hranice, ke kterému posloužil dobový cestovní pas, ale děti se zabavily i přepisováním manifestu 2 000 slov na psacích strojích a roznášením letáků do poštovních schránek známých osobností pražského jara. Na každém stanovišti se zároveň dozvěděly, čím se zabývají archiváři, kteří v dané kanceláři pracují.

Návštěvníky asi nejvíce zaujala scénka odkrývající pozadí vzniku manifestu. Archiváři sundali své pláště, převlékli se do kostýmů a nastínili divákům, jak se v improvizovaném bytě v červnu 1968 na popud českých vědců rozhodl Ludvík Vaculík sepsat manifest 2000 slov.

Ze začátku akce byl vysílán živý vstup v pořadu České televize Studio 6 a večer mohli diváci stejného programu zhlédnout reportáž v pořadu Události v regionech.