Den otevřených dveří se poprvé konal ve všech čtyřech budovách

Tentokrát přesně na Mezinárodní den archivů – ve čtvrtek 9. června 2016 – mohli zájemci navštívit jak společnou budovu ÚSTR a ABS v Siwiecově ulici, tak budovy Archivu v Braníku a Na Struze, a ovšem také v Kanicích. Televiznímu štábu sice stačilo pro reportáž (sledujte cca od 18. minuty) jediné místo, ale našli se i nadšenci, kteří stihli navštívit tři. Prostřednictvím našich fotografií můžete ovšem navštívit všechna.

Den otevřených dveří v Braníku

Pracoviště Archivu bezpečnostních složek na Branickém náměstí bylo 9. června 2016 otevřeno vůbec poprvé – a mělo opravdu co nabídnout. Je to sice jediná ze čtyř našich budov, kde pro veřejnost není badatelna, ale pro tuto příležitost dočasně vznikla i zde. Nabízely se v ní k rozebrání Sborníky ABS a odborní archiváři odpovídali na dotazy návštěvníků. Těch sem – navzdory poloze mimo centrum – zavítalo hodně. Byly tu k vidění originální zajímavé archiválie, ale také dobové filmy, které jsou výtvorem SNB. A začínal tu i kvíz „Co je to tady za hnusnou máničku?“ – parodie na známou hlášku herce Miroslava Donutila z filmu Pelíšky. V duchu „mániček“ se totiž odehrával i program komentovaných prohlídek. Ty probíhaly každou hodinu od 11 do 17 hodin a pro velký zájem jsme ještě jednu přidávali. Všichni si samozřejmě vyslechli, co lze v našich fondech dohledat (řeč o tom byla v nejnovějším depozitáři ABS), a ukazovali jsme, jak komplikovaný může být proces digitalizování archiválií. Restaurátoři se pochlubili přístrojem Neschen C500, který je v ČR ojedinělý. Odkyseluje papír, aby archiválie vydržely déle a v lepším stavu. K vidění pak bylo i právě probíhající restaurování vyšetřovacího spisu k procesu s Miladou Horákovou. Pro návštěvníky jsme ovšem připravili i stylový „zážitkový program“: cestou potkávali různé „živé obrazy“ a byli vtaženi do zinscenovaného zatýkání „mániček“. Kdo chtěl, mohl si také nechat v evidencích ABS prověřit (či jak se lidově říká: „vylustrovat“) jakoukoliv osobu, a nakonec si třeba odnést jednu z publikací, které vydává Ústav pro studium totalitních režimů. Ochutnat naše občerstvení a získat tak pravé recepty od nefalšovaných archivářek, to už byl jenom doplněk. A rovnou vymýšlíme, čím Vás překvapíme příští rok!

Den otevřených dveří v Kanicích

Také moravské pracoviště Archivu bezpečnostních složek bylo v rámci Dne otevřených dveří přístupné. Do Kanic u Brna zavítala přibližně padesátka zájemců, kteří si vyslechli úvodní slovo o historii a současnosti archivu, zhlédli vybrané instruktážní, výukové a propagandistické filmy s bezpečnostní tématikou a za doprovodu archivářů – samozřejmě s výkladem – si prohlédli depozitáře a reprezentativní druhy archiválií. Seznámili se také jak s procesem digitalizace, tak s provozem badatelny.

Den otevřených dveří v Siwiecově

Ústav pro studium totalitních režimů je sice ve veřejnosti známá „značka“, ale předvést jeho činnost v reálném čase je téměř nemožné: zpravidla byste viděli jen lidi zahloubané do papírů, kterak se dlouhé minuty ani nepohnou, případně jiné, kteří dlouhé hodiny vášnivě debatují o něčem, z čeho neodborník sotva pochytí téma. Návštěvníci budovy v Siwiecově ulici proto možná víc vyslechli než zhlédli, nicméně mohli alespoň vstoupit do několika příjemných prostor. Třeba do knihovny, která v posledním čase značně prokoukla. Zatímco dřív sloužila jen zdejším historikům, dnes do ní může přijít i kdokoli zvenčí – a když ne pro knihu, tak třeba pro radu. Pro veřejnost je v budově otevřena také badatelna – ta ovšem patří Archivu bezpečnostních složek. Jeho ředitelka Světlana Ptáčníková tu vítala hosty osobně a podávala zasvěcený výklad o fungování archivu i o možnosti dálkového připojení skrze e-badatelnu. Také ředitel ÚSTR Zdeněk Hazdra se pozdravil se všemi návštěvníky: vstup do ředitelny byl totiž jednou z „atrakcí“. A zejména v případech, kdy prohlídkové skupinky byly nepočetné, vznikl prostor i k neformální debatě. Další debatní příležitostí byla návštěva u kolegů ze vzdělávacího oddělení. Ukázali totiž, jak si představují správné hodiny dějepisu (což se mohlo dost lišit od zážitků, které máme ze škol) a co všechno dělají na podporu výuky. Samostatná prezentace přiblížila projekt Paměť národa. Ten mnozí návštěvníci znali z médií, ale ne všichni si ho spojovali s naším ústavem – a ne každý měl představu, kolik je za ním práce. Samozřejmě byly k vidění i publikace, které ÚSTR vydává – a i zasvěceného člověka občas překvapí, kolik jich vlastně je. Některé si mohli zájemci odnést, jiné byly k zakoupení v knihovně. Na rozdíl od loňska Den otevřených dveří nekončil večerním programem v garáži, ale v divadle Na Perštýně, kde své brány otevřelo Virtuální muzeum Gulag Online.

Den otevřených dveří Na Struze

Zatímco před rokem mohli pražští zájemci navštívit dopoledne Archiv bezpečnostních složek a odpoledne Ústav pro studium totalitních režimů, letos byla otevřena obě místa zároveň, a navíc k nim poprvé přibyla i budova v Braníku. Vznikla tedy značná „konkurence“, ale i tak si dům v centru Prahy v ulici Na Struze 3 přišlo prohlédnout úctyhodných 90 návštěvníků – stejně jako loni. Mezi prvními byli studenti středních škol (Gymnázium Evolution Jižní Město a Gymnázium Karla Čapka v Dobříši), pro ty se totiž otevíralo už brzy ráno – ještě dřív, než mohla přijít veřejnost. Jak na ně zážitková exkurze zapůsobila, můžete posoudit sami: Hned po příchodu jsme byli uvítáni usměvavou slečnou archivářkou. To některé překvapilo, jelikož si neuměli představit, že by měl člověk zabývající se historií a starými archiváliemi – jak nám byl termín starých dokumentů a předmětů řádně upřesněn – takovou radost ze života, natož aby byl schopen úsměvu. Následně nám byl upřesněn také termín samotného archivu, tedy nikoliv skladu starých papírů, kam se běžný smrtelník nedostane, nýbrž centra pro výzkum, digitalizaci, uschování ale hlavně vyhledávání a poskytování archiválií pro další prostudování. /…/ Osobně musím říci, že byl program archivu hezky připravený. Celou dobu prohlídky jednotlivými částmi instituce nás doprovázela rekonstrukce výslechu osoby, která podepsala Chartu 77. Tento pamětník nakonec osobně vystoupil v jedné ze scének a poté odpovídal na naše zvídavé otázky. /…/ Návštěvu archivu zajisté doporučuji. Můžete si tu i vy dohledat a zjistit minulost vaší rodiny či těch, co jí způsobovali různé problémy, i to, co o ní minulý režim věděl. (Více si můžete přečíst zde: Míra Astl: Výlet 5.A do minulosti.) Samozřejmě i v pracovišti Na Struze se veřejnost mohla seznámit s chodem archivu i jeho specializovaných pracovišť a dostala se na jinak nepřístupná místa. A během komentovaných prohlídek se hosté i zde setkali s „oživlými archiváliemi“ – prožili si pohnuté příběhy lidí, o nichž se mohou dočíst v písemnostech uložených v ABS. Jak to bylo působivé, dokládá i reflexe Otakara Michla. Ten byl natolik ochotný, že kvůli jednomu zastavení v rámci komentovaných prohlídek znovu podstoupil inscenovaný výslech StB: Těžko hledám slova, kterými bych vyjádřil poděkování a vděčnost za to, co jste pro mne udělali ve čtvrtek dne 9. 6. 2016. Datum, které z mé mysli nic nevymaže. Reminiscence na doby zdánlivě zašlé mě vehnaly do stavu změněného vědomí, ve kterém se stále nacházím a nejspíš po nějakou dobu se ještě nacházet budu. Není se mnou kloudná řeč, chovám se podivně a v duchu si kladu řadu otázek, na které nenacházím odpovědi. K tomu jste mě přiměli a já jsem tomu rád. Nejsem hrdina a nikdy jsem jím netoužil být. Co jsem dělal, dělal jsem proto, že se mi to líbilo a měl jsem to rád. Nepřemýšlel jsem o tom, že ti, kterým se to nelíbilo, budou ubližovat mně i mým blízkým, kteří se nikdy ničeho nedopustili. A byly i důsledky. Mé matce, o tom jsem přesvědčen, zkrátili život. Moje sestra mě začala nenávidět tak, že mě okradla o byt. Vy dobře víte, že i dnes se nám mnozí posmívají a zesměšňují vše, co jsme dělali – na úžasné bázi „čím chabější argument, tím větší a hlasitější huba“. Proto jedno mé velké poděkování patří všem, kteří se v plahočení za obnažením pravdy často potýkáte s větrnými mlýny. A já vám k těm půtkám z celého srdce upřímně přeji dostatek energie a odolnosti proti všem formám dehonestace, které také býváte vystaveni.