V roce 1966 napsal Václav Havel do vězení dopis svému příteli spisovateli Janu Benešovi (1936 – 2007), který byl vyšetřován a později odsouzen za publikování několika textů v exilovém časopisu Svědectví. Kopie dopisu se zachovala ve vyšetřovacím spisu V-11050 MV. Ve své výpovědi se Václav Havel zastal svého přítele Jana Beneše a během soudního líčení se dokonce k nelibosti prokurátora i soudců posadil vedle Jana Beneše na lavici obžalovaných. Tentokrát ještě dobrovolně. Sám byl později za své protirežimní aktivity odsouzen na mnoho let do vězení.
U soudního líčení s Janem Benešem, které probíhalo ve dnech 3. - 15. července 1967 u Městského soudu Praha 2, byli jako svědci předvoláni Václav Havel, student novinářské fakulty Josef Hájek a byla přečtěna svědecká výpověď Jana Šterna, "Václav Havel charakterizoval ve své výpovědi Beneše jako mladého, velmi talentovaného spisovatele, s hlubokým smyslem pro spravedlnost, čest, lásku a úctu k elementárním lidským hodnotám, ostře odsuzujícího přetvářku, velice však impulsivního, z čehož vyplývá, že někdy nedomýšlí věci do konce. Politické názory Beneše - se domnívá - se ztotožnňují s jeho názory. Nelze mluvit u Beneše o nepřátelství, chtěl pouze kritizovat opatření, která jsou v rozporu s jeho ideály a představami o socialismu. O spolupráci Beneše s Tigridem Havel nebyl přesně informován, ale po jedné rozmluvě s ním nabyl dojmu, že Beneš by mohl být autorem článku o premiéře jedné z jeho divadelních her, uveřejněného ve Svědectví. Protože to přesně nevěděl a Beneše se ptát nechtěl, naznačil Benešovi, že spolupráci s tímto časopisem vůbec považuje za nebezpečnou a nesmyslnou..."
Ve skutečnosti Václav Havel o Benešově spolupráci s Pavlem Tigridem vědel a sám s ním byl již v kontaktu. Beneš byl odsouzen na 5 let nepodmíněně. Prezident ČSSR Antonín Novotný jej v den své abdikace 22. března 1968 omilostnil.
Kliknutím na libovolný obrázek v levé části otevřete detailní zobrazení s popisem. Druhým kliknutím se vrátíte zpět.