Zátopková pod Rudou hvězdou

Psal se rok 1952, kdy si sportovní pár z Československa zcela podmanil XV. letní olympijské hry v Helsinkách. Manželé Zátopkovi získali v jeden den a krátce po sobě zlaté medaile, což dodnes patří k olympijským unikátům. Během jejich sportovních kariér se pozornost soustředila na přece jen slavnějšího Emila, nicméně v době, kdy již pověsil tretry na hřebík, dokázala ještě manželka Dana ve svých téměř osmatřiceti letech vybojovat stříbro na olympijských hrách v Římě roku 1960. Dne 19. září 2022 by úspěšná oštěpařka oslavila sté narozeniny.

Dva roky po římské olympiádě si Zátopková požádala o přijetí do služeb Ministerstva vnitra jako občanská zaměstnankyně a následně se stala trenérkou ve sportovní škole Rudé hvězdy Praha v rámci tělovýchovného odboru MV. Díky této skutečnosti máme dnes v ABS pod evidenčním číslem 3628/22 uložen její personální spis.

Proces přijetí do nové funkce neprobíhal zcela hladce. Náčelník tělovýchovného odboru MV Václav Mudra sice Zátopkovou jednoznačně doporučil, když vyzdvihl její dosavadní atletické úspěchy i fakt, že je absolventkou trenérské školy. Problémy však nastaly při jejím prověřování ze strany III. správy MV (vnitřní zpravodajství). Kamenem úrazu bylo její údajné vyloučení z KSČ, styky při zájezdech do zahraničí s „emigranty a cizinci, od kterých převážela do ČSSR dopisy a balíčky“ včetně úzkých styků s bývalou československou diskařkou Olgou Fikotovou, která po sňatku s kladivářem Haroldem Connollym přesídlila do USA. Nechyběla také narážka na její rodné příjmení Ingrová a domnělé příbuzenství s generálem Sergejem Ingrem, ministrem národní obrany v londýnské exilové vládě, jenž po únoru 1948 zůstal v zahraničí a stal se spoluzakladatelem Rady svobodného Československa.

Po tomto značně dehonestujícím posudku obdržela Zátopková pozvání na tělovýchovný odbor MV za účelem pohovoru „k objasnění některých sporných otázek“ vzešlých z prověřování její osoby. K otázce pozbytí členství ve straně uvedla, že na vině byla organizace v Uherském Hradišti, kde se ztratila její přihláška podaná po únoru 1948. Po nepříjemnostech, které jí tímto vznikly, se rozhodla nadále zůstat bezpartijní. Údajný příbuzenský vztah se Sergejem Ingrem rozhodně odmítla s tím, že jmenovaný figuroval maximálně jako kmotr jejího bratra Miroslava a v době první republiky velel v rámci československé armády jejímu otci Antonínovi. S někdejším generálem se prý osobně setkala jedinkrát v životě, a sice v roce 1936. Dodala, že totožné příjmení způsobilo její rodině spoustu nepříjemností jak během války, tak po ní. To koneckonců dokládá několik dalších posudků, ve kterých se Ingr uvádí, pochopitelně v pejorativním duchu, jako její strýc.

Pohovor přítomné uspokojil a poté již nic nebránilo tomu, aby se bývalá oštěpařka v rámci MV starala o mladé atletické talenty. Nicméně negativní posudek na její osobu nezůstal tak úplně bez odezvy. Zareagoval na něj náměstek MV Jindřich Kotal dopisem náčelníku III. správy Jaroslavu Bartoňovi, kde zmiňovaný posudek rozcupoval na kusy. Svému podřízenému zejména vytýkal, že jednotlivé agenturní poznatky týkající se údajných kontaktů Zátopkové při zahraničních cestách nikdo neověřoval, stejně jako ztrátu členství v KSČ a možné příbuzenské svazky s generálem Ingrem. Celý případ prý svědčil o „neserioznosti naší práce, kdy bez ověření dáváme posudky, které mají mnohdy velký význam pro celý život člověka, na kterého jsou vystavovány“. Dále doporučoval důsledné prošetření případu a apeloval, aby „se stal poučením pro ty soudruhy, kteří nechápou, že v dnešní době takovéto formy práce již nejsou přípustné“. Jak by asi celá záležitost dopadla, kdyby se odehrála nikoliv v roce 1962, ale, řekněme, o deset let dříve…

Zbývá dodat, že jako trenérka pod křídly Rudé hvězdy Praha působila Dana Zátopková pouze necelý rok. V září roku 1963 přešla pod Ústřední výbor Československého svazu tělesné výchovy, kde měla zaujmout pozici ústřední trenérky lehké atletiky se zaměřením pro vrhačské disciplíny. Personální spis tak spíše než o samotné Zátopkové přináší informace o jejích příbuzných, ať už skutečných či domnělých.