Vysočanský sjezd 1968

V květnu 1968 se vedení Komunistické strany Československa [KSČ] pod vedením Alexandra Dubčeka rozhodlo svolat mimořádný stranický sjezd, jehož zahájení bylo plánováno na 9. září 1968. Na přelomu června a července se na mimořádných krajských, městských, okresních a obvodních konferencích konaly volby delegátů sjezdu, jejichž výsledky jasně odrážely posilování pozic reformně orientovaných straníků. Obava z průběhu sjezdu byla jedním z hlavních důvodů, proč se sovětské politbyro rozhodlo pro ozbrojenou intervenci.[1]

V bezprostřední reakci na provedenou invazi 21. srpna 1968, odvlečení stranických představitelů[2] do Sovětského svazu a snahu prosovětských kolaborantů ustavit tzv. dělnicko-rolnickou vládu však zvolení delegáti pod vedením Městského výboru KSČ v Praze mimořádný sjezd spontánně svolali. Uskutečnil se 22. srpna ve velké jídelně podniku ČKD v Praze-Vysočanech a do historie vstoupil jako tzv. Vysočanský sjezd. Byly na něm přijaty rezoluce odsuzující okupaci Československa a byl zvolen nový ústřední výbor. Československá státní a stranická delegace však 26. srpna 1968 v Moskvě podepsala tzv. Moskevský protokol, ve kterém byl Vysočanský sjezd označen za neplatný, obdobně se posléze pod taktovkou Gustáva Husáka vyjádřil mimořádný sjezd Komunistické strany Slovenska. Moskevský protokol byl Ústředním výborem KSČ přijat na jednání 31. srpna 1968. Dne 11. prosince 1970 bylo Ústředním výborem KSČ schváleno tzv. Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu, ve kterém byl právě Vysočanský sjezd označen za jednu z hlavních platforem údajné protisovětské kontrarevoluce.

Federální ministr vnitra Jaromír Obzina vytyčil v roce 1977 úkol provést souhrnnou dokumentaci „kontrarevoluční činnosti“ v Československu v období před konáním XIV. sjezdu KSČ v roce 1971. Za tímto účelem byla pod vedením náčelníka Správy kontrarozvědky pro boj proti vnitřnímu nepříteli (krycí název X. správa FMV) Františka Stárka zřízena Ústřední zpracovatelská komise Federálního ministerstva vnitra. Stárkova komise si vytkla za cíl v plné šíři objasnit úlohu „imperialistických rozvědek, antikomunistických center, pravicových oportunistů a antisocialistických živlů v přípravě kontrarevolučního zvratu v Československu“. Dne 17. listopadu 1977 zaslal Stárek pokyn náčelníkovi Hlavní správy Vojenské kontrarozvědky (krycí název III. správa FMV) Cyrilu Ohrablovi, aby jeho útvar poskytnul Ústřední zpracovatelské komisi potřebné materiály. Jedním z dokumentů, který byl pracovníky Studijně-analytického odboru Hlavní správy Vojenské kontrarozvědky na žádost zaslán, byla i souhrnná zpráva o podílu Výzkumného ústavu 401 Praha a dalších útvarů Československé lidové armády na zajištění přípravy a průběhu Vysočanského sjezdu.

Předkládaná archiválie měsíce se nachází v dosud nezpracovaném fondu Vojenské kontrarozvědky.

[1] K Vysočanskému sjezdu srov. CVRČEK, Lukáš: Vysočany 1968: mimořádný XIV. sjezd KSČ. Securitas imperii, sv. 15/1, (2009), s. 138–183.

[2] Alexandra Dubčeka, Oldřicha Černíka, Josefa Smrkovského, Františka Kriegla, Bohumila Šimona a Josefa Špačka.