Tišlerova aféra (1968)

Již více než šedesát let nás dělí od jedné z největších afér ZSGŠ ČSLA (Zpravodajské správy Generálního štábu Československé lidové armády), která významně poznamenala fungování této zpravodajské služby a měla za následek její zásadní personální obměnu. Dne 25. července 1959 zběhl čs. vojenský a letecký přidělenec ve Washingtonu – pplk. František Tišler, který požádal v USA o politický azyl. Ačkoliv v dané době znamenala tato událost pro Tišlerovy nadřízené šok, s odstupem času se může jevit jeho čin poměrně předvídatelným.

Je s podivem, že František Tišler byl v roce 1955 vyslán do USA, ačkoliv údajně disponoval pouze minimálními zkušenostmi se zpravodajskou prací. Tišler byl jmenován do funkce vojenského přidělence ve Washingtonu navzdory nepříliš pozitivním informacím k jeho osobě, jimiž ZSGŠ disponovala. Ještě během studií na Vojenské akademii se u něj měla projevit nervová nemoc a pozdější zprávy jej charakterizovaly jako povrchního a lehkovážného bohéma.

Tišler v USA nevykazoval prakticky žádnou zpravodajskou činnost a v dubnu 1957 byl pro „špatnou pracovní morálku, neukázněnost, neodpovědné plnění úkolů“ a také pro manželskou nevěru povolán zpět do ČSR. Přes výše uvedené nedostatky však jeho kariéra neskončila a v září 1957 byl opět vyslán do Washingtonu na svoji původní pozici.

V USA působil další dva roky a zřejmě by setrval i déle, nebýt jeho dalšího údajného „kádrového“ prohřešku, resp. milostné avantýry. V červnu 1959 navrhl ministr národní obrany Bohumír Lomský Tišlerovo odvolání, zejména pro výše uvedený delikt, a jeho návrhem se následně zabývalo politbyro ÚV KSČ. Než však došlo k samotnému odvolání, stačil František Tišler 25. července 1959 odcizit utajované dokumenty a zběhnout. Tišler měl v té době disponovat informacemi o organizaci, struktuře a personálním obsazení velké části ZSGŠ, zároveň prý znal některé konspirační byty a radiostanice.

Tato kauza měla nesmírný dopad na činnost celého vojenského zpravodajství ČSLA. V prvé řadě zlomila vaz náčelníkovi ZSGŠ generálmajoru Antonínu Rackovi, který byl degradován do hodnosti vojína a nadále se profesně realizoval jako truhlář. Tišlerovo zběhnutí se dotklo celkem 36 operativních pracovníků, kteří byli odvoláni ze zahraničí či nebyli vysláni do operačního prostoru, tři spolupracovníci ZSGŠ byli vyřazeni a mnoho dalších bylo v zahraničí dekonspirováno.

V případě Františka Tišlera bylo zřejmé, že se do Československa dobrovolně nevrátí. Z pohledu představitelů tehdejšího režimu zůstával Tišler nepotrestán, a tak již v roce 1959 uvažovali o jeho únosu do ČSR. Pravděpodobně nejblíže k realizaci byly plány na vypořádání se s Tišlerem v roce 1966. Z objektového svazku I. správy MV (bývalé československé civilní rozvědky) s názvem „Vlast“, krycí název svazku „Zrádci“, je patrné, že československé tajné služby uvažovaly o zřízení komand za účelem „likvidace zrádců“. Pro osoby odsouzené k smrti, jako například bratry Mašínovy či právě Františka Tišlera, bylo dokonce možné „…po příslušném schválení a pokynu přistoupit k jejich fyzické likvidaci přímo na území cizího státu“. K realizaci těchto plánů však nikdy nedošlo.

Tišlerova „zrada“ neupadla v zapomnění ani v letech následujících. Dne 15. března 1968 byl na Ústřední kontrolní a revizní komisi ÚV KSČ předložen text s názvem „Zločin a trest“, který se zamýšlel nad příčinami a následky jeho zběhnutí. Okolnosti Tišlerova případu byly přehodnocovány zřejmě v souvislosti s dezercí tzv. „semínkového generála“ Jana Šejny, který zběhl 25. února 1968. V textu zaznívá silná kritika postupu vyšetřování celé záležitosti, zejména cenzury daného případu, aby bylo možno „skrýt mnoho nedostatků těch funkcionářů, kteří nesli za zradu Tišlera odpovědnost včetně těch, kteří případ vyšetřovali“. Text rovněž odsoudil „čistku“ po Tišlerově útěku, která měla „mnoha nevinným lidem uprostřed nejplodnějšího věku vážně narušit životní existenci“.

František Tišler, tehdy již pod falešnou identitou jako Frank Laurent, zemřel předčasně v roce 1971 na Floridě.

Text „Zločin a trest“ z nezpracovaného fondu ZSGŠ Vám představujeme jako únorovou archiválii měsíce (obr. č. 3 až 9), doplněnou o Tišlerovy fotografie (obr. č. 1 a 2) z osobního svazku ZSGŠ vedeného na Františka Tišlera.