Společnost přátel žehu

Měsíc říjen si mnozí z Vás spojují s přípravou na Památku zesnulých tzv. Dušičky (2. listopadu). Nechceme navozovat ponurou podzimní atmosféru, ale v Archivu bezpečnostních složek můžeme nalézt ve dvou fondech Sekretariátu Federálního ministerstva vnitra materiál k netradiční tématice, pohřbu žehem.[1]

Rovněž v říjnu, konkrétně 28. října 1918, proběhly první dva pohřby touto formou v nově vybudovaném krematoriu v Liberci. Pohřeb žehem byl ve své době počinem revolučním, pokrokovým, a hlavně nelegálním.[2]

Nová forma pohřbívání narážela zejména na postoj katolické církve, která uznávala pouze pohřeb církevní, tj. do země.[3] Novinky bylo nutné primárně prosadit v oblasti zákonodárství a zároveň popularizovat kremační hnutí mezi obyvatelstvem. Z těchto důvodů byla již v roce 1899 ustanovena tzv. „Společnost pro spalování mrtvol“, jejímž předsedou se stal pražský městský hygienik a c. k. vrchní rada MUDr. Jindřich Záhoř (1845–1927). Agendu Společnosti postupně převzalo uskupení „Krematorium, spolek pro spalování mrtvých“, které vzniklo o deset let později (18. března 1909). Podle Jaroslava Kvapila (1868–1950), literáta, divadelního režiséra a zároveň prvního předsedy „Krematoria“, je jeden z nejstručnějších československých zákonů legalizující kremaci označován jako „Lex Kvapil“.[4]

Popularizace žehu v Čechách nabyla takových rozměrů, že se dokonce roku 1936 konal v Praze Mezinárodní kremační kongres. V této době také pořizuje „Krematorium“ v Praze palác na Revoluční třídě, kde sídlí dodnes. I přes policejní vyšetřování vedoucích představitelů, kteří byli obviněni ze zpronevěry, počet členů spolku dále narůstal. Také díky systému členských příspěvků, který fungoval na principu pojištění. Systém byl v činnosti i přes mnohé pokusy vlády o jeho zrušení nebo omezení. V roce 1951 Ministerstvo financí zaslalo k vyjádření návrh usnesení vlády na zastavení pojišťovací činnosti všem spolkům, které tuto činnost dosud provozovaly a měly jí zahrnutou ve svých stanovách. Hlavním důvodem byl rozpor pojišťovací činnosti spolků se zákonem o pojišťovnictví (§ 4, zákona č. 85/1952 Sb.), zároveň se projednávala změna statutu spolku na „dobrovolnickou organizaci“ podle Zákona o dobrovolných organisacích a shromážděních č. 68/1951.[5] Tyto opakované centralistické snahy měly za cíl kompletně podřídit „Krematorium“ státnímu aparátu. Na jaře roku 1955 byl sekretariátem ÚV KSČ projednáván další návrh na proměnu spolku včetně jeho stanov. Se souhlasem ministra vnitra byl na valné hromadě „Krematoria“ 23. dubna 1955 změněn název na „Spolek přátel pohřbu žehem“. Pojišťovací povinnost mu byla od roku 1959 odejmuta, závazky přešly na Státní pojišťovnu, která obratem upravovala výši členských příspěvků, aby se zvýšila solventnost celé organizace a nebyl tak ohrožen státní rozpočet náhlými výdaji. Spolek se přeměnil na zvláštní sdružení dle vládního nařízení č. 30/1939 Sb.[6] Činnost Spolku byla nadále propojována se státní správou a počet členů klesal úměrně s potřebou propagace kremací. Žeh, jako občanský druh pohřbívání, dominuje nad pohřby církevními. Nástupcem „Spolku přátel pohřbu žehem“ se v roce 1966 stává „Společnost přátel žehu“, která je aktivní dodnes.

V rámci publikační činnosti vycházel v letech 1909 až 1936 spolkový časopis Krematorium. Od roku 1937 přejmenován na Žeh. Během 2. světové války bylo jeho publikování zastaveno. Do roku 1948 vyšlo pouze jedno číslo, zároveň došlo k jeho přejmenování na Přátelství. Původní název totiž budil kontroverzi vzhledem k holokaustu. Poslední číslo vyšlo v roce 1973. V roce 2009 vyšel almanach „Společnosti přátel žehu“ u příležitosti stoletého výročí českého kremačního hnutí.[7]

Vybraná literatura k tématu:

LENDEROVÁ, Milena: „S pietou popel shrnouce…, aneb kremace v Čechách“. In: Dějiny a současnost 23, č. 1/2001.

NEŠPOR, Zdeněk – NEŠPOROVÁ, Olga: „V žáru lásky se život započal – v žáru ohně se končí.“ Čtyři pohledy na vývoj kremačního hnutí v české společnosti In: Soudobé dějiny, XVIII, č. 4/2011.

NEŠPOROVÁ, Olga: O smrti a pohřbívání. Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2013.

NEKVASIL, Jaroslav: Pražská krematoria a pohřeb žehem vůbec. 1946.

[1] Archiv bezpečnostních složek (ABS), fond Sekretariát Federálního ministerstva vnitra, I. díl, A 2/1 inv. j. 817: Spolek „Krematorium“ – změna na „Spolek přátel žehu“ (1955); A 2/1 inv. j. 1288: Spolek přátel žehu – činnost (1958–1959).

[2] Výstavba libereckého krematoria předběhla svou dobu. Tamní městské zastupitelstvo, díky silnému vlivu saského spolku přátel žehu „Die Flamme“, mohlo vydat povolení až v roce 1912 s tím, že se v krematoriu nebude smět zpopelňovat, protože pohřeb žehem neměl oporu v tehdy platných rakouskouherských zákonech. Feuerburg (Ohňový hrad), jak se vítězný návrh jmenoval, byl dokončen roku 1916. Viz https://www.pohrebvliberci.cz/krematorium/historie.

[3] Katolická církev začala připouštět možnost pohřbu žehem až v roce 1926. Úplné církevní uznání kremace zajistila až instrukce Piam et constantem, vydaná II. vatikánským koncilem v roce 1963.

[4] Sbírka zákonů a nařízení státu československého, částka XXXVIII, ze dne 9. dubna 1919: Zákon č. 180/1919 ze dne 1. dubna 1919 o fakultativním pohřbívání ohněm, obsahuje pouze dva paragrafy: §1 – Pohřbívání ohněm jest dovoleno a §2 – Provedením zákona jest pověřen ministr veřejného zdravotnictví ve srozumění s ministrem vnitra a spravedlnosti. Dostupné online: https://ftp.aspi.cz/opispdf/1919/038-1919.pdf.

[5] ABS, f. Organizační a vnitřní správa Federálního ministerstva vnitra – právní odbor, II. díl, A 6/2 inv. j. 652: Pojišťovací činnost spolku „Pohřební podpůrné sdružení“ na Slovensku – návrh vládního usnesení (1963).

[6] ASB, f. Sekretariát federálního ministerstva vnitra, VIII. díl, A 2/8 inv. j. 75: Rozhodnutí o schválení dobrovolných organizací MV SSR a jejich stanov: „Spoločnosť priatelov žehu“ (1969–1971); A 2/8 inv. j. 272: Seznam dobrovolných organizací, spolků a zvláštních sdružení – schválených podle zákona č. 68/1951 Sb., s působností celostátní a působností národní se sídlem v Praze – stav k 15. říjnu 1979. Zvláštní sdružení podle vládního nařízení č. 30/1939 Sb., stav k 15. říjnu 1979.

[7] „Společnost přátel žehu“ má v celé ČR asi šestnáct tisíc členů (údaj k roku 2021, viz www.pohrebiste.cz). Almanach SPŽ je dostupný na: http://www.pohrebiste.cz/stranky/archiv/dokument/00/spzalman.pdf.