Dva dopisy z Československa

Když dne 16. července 1992 předal zplnomocněnec prezidenta Ruské federace Borise Jelcina prezidentu ČSFR Václavu Havlovi soubor ověřených kopií sedmi dokumentů, uložených do té doby v Archivu politbyra KSSS, nacházely se mezi nimi také dva nedatované dopisy, které sehrály zásadní roli v politickém scénáři intervence pěti států sovětského bloku proti československému reformnímu hnutí roku 1968. Jednalo se o dopisy, podepsané představiteli československého státního a stranického aparátu, s jejichž pomocí měla být legalizována okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. O existenci tzv. zvacího dopisu se spekulovalo od samého počátku, celých čtyřiadvacet let však chyběl jakýkoliv hmotný důkaz, autentický pramen. Ten tu nyní byl, a to dokonce ve dvou různých podobách.[1]

První z dopisů začínal oslovením „Vážený Leonide Iljiči“, byl napsán rusky na psacím stroji a pod jeho text byla připojena pětice podpisů tehdejších členů ÚV KSČ Aloise Indry, Drahomíra Koldera, Antonína Kapka, Oldřicha Švestky a Vasila Biľaka. Druhý list, psaný česky psacím strojem se slovenskou mutací na papír vytržený z bloku a titulující adresáta formulí „Vážený soudruhu“, znamenal pro historiky překvapení. Signován byl pouze Antonínem Kapkem a vznikl patrně z jeho osobní iniciativy ještě o pár dní dříve než prvně zmiňovaný dopis.

V roce 1992 byl jediným žijícím signatářem Vasil Biľak, v té době již obviněný z trestného činu proti míru podle § 1, odst. 1 zák. č. 165/1950 Sb., a vyšetřovaný Správou Federálního policejního sboru pro vyšetřování. Po zveřejnění objevu zvacích dopisů v následném rozhovoru pro Československou televizi rezolutně odmítl jakýkoliv podíl na tvorbě těchto dokumentů a vyslovil domněnku, že se může jednat o falzifikát.

Nyní bylo nade vší pochybnost zřejmé, že je nutné prokázat pravost obou dopisů včetně podpisů. Znamenalo to podrobit je vědeckému zkoumání, které by vyústilo do jednoznačného závěru zakotveného ve znaleckém posudku. Vyšetřovatel proto dne 28. září 1992 přizval Kriminalistický ústav Federální kriminální policie k provedení komplexní kriminalistické expertizy dotčených dokumentů. Tu pochopitelně nebylo možné vypracovat na základě výzkumu kopií. Ruská strana sice odmítla zapůjčit originály do Prahy, umožnila však poskytnout je ke znaleckému posouzení na půdě Generální prokuratury Ruské federace v Moskvě. Pracovní skupina vedená generálním prokurátorem ČSFR Vladimírem Nechanickým a složená ze dvou vyšetřovatelů a třech expertů Kriminalistického ústavu (písmoznalec Jiří Valeška, expert na kriminalistickou fotografii Jaroslav Tichý a videodokumentarista Milan Cikán), vybavená přístrojovou technikou a dostatečným množstvím srovnávacích vzorků, získaných z archivů Ústředního výboru KSČ a vlády, odcestovala začátkem října 1992 do Moskvy.

Rusové požadovali provádět zkoumání dopisů výhradně nedestruktivními metodami. Nebylo tedy možné např. odebírat vzorky psacích prostředků a papíru. Specialisté Kriminalistického ústavu proto využili k expertize pouze vizuálně optické, analytické, srovnávací a fyzikální metody pomocí stereoskopického mikroskopu, pozorování v UV a IČ oblasti spektra a speciálních měrek. Během návštěvy byla vyhotovena velmi podrobná fotografická dokumentace nálezů. Celý průběh práce znalců byl pak zachycen na pořízený videozáznam.

Znalecký posudek z oboru kriminalistické techniky vypracoval Kriminalistický ústav v Praze dne 4. listopadu 1992.[2] V něm komplexním vyhodnocením všech dílčích zkoumání dospěl k následujícím závěrům:

1. Podpisy znění „Indra, Kapek, Švestka, V. Biľak“ na tzv. zvacím dopise adresovaném „Váženému Leonidu Iljiči“ jsou pravými podpisy Aloise Indry, Antonína Kapka, Oldřicha Švestky a Vasila Biľaka, bývalých členů ÚV KSČ. Podpis znění „Kolder Drahomír“ je s největší pravděpodobností pravým podpisem Drahomíra Koldera, bývalého člena ÚV KSČ.
2. Podpis znění „Kapek“ na dopise nadepsaném „Vážený soudruhu“ je pravým podpisem Antonína Kapka, bývalého člena ÚV KSČ.
3. U žádného ze zkoumaných dopisů nebyly nalezeny takové znaky, které by zpochybňovaly jejich pravost, i když technicky nebylo možné prokázat jejich vznik v roce 1968.
4. Tzv. zvací dopis adresovaný „Váženému Leonidu Iljiči“ byl napsán na přenosném psacím stroji československé výroby zn. CONSUL, osazeném písmem AZBUKA (s vazbou na rozteč 2, 50 mm), který se vyráběl v letech 1965 – 1972. Dopis s nadpisem „Vážený soudruhu“ byl vyhotoven na psacím stroji československé výroby zn. CONSUL (osazeném písmem PICA s vazbou na rozteč 2, 60 mm), vyrobeném v letech 1965 – 1966 ve slovenské mutaci.

[1] Na obálce č. 255 byla dokumentace strojopisně označena slovy „dva dopisy z Československa“ a opatřena vysokým stupněm utajení. Konstantin Černěnko na ni dokonce připojil poznámku: „Bez dovolení neotvírat“.

Viz JANÁČEK, František, MICHÁLKOVÁ, Marie: Příběh zvacího dopisu. Soudobé dějiny, roč. 1, č. 1 (1993), s. 88

[2]ABS, f. Federální správa Veřejné bezpečnosti, znalecký posudek z oboru kriminalistické techniky č. j. PKP-3830/UKI-3-92 ze dne 4. 11. 1992 v trestní věci proti obviněnému RSDr. Vasilu Biľakovi na základě dožádání Správy FPS pro vyšetřování, nezpracovaný materiál (přír. č. 5172/2016.).